Děťátko (0 - 3 roky)

Téma přináší informace novopečeným maminkám o nejvhodnější době pro stříhání nehtíčků čerstvě narozených miminek. Z vlastní zkušenosti vím, jakou jsem poprvé "měla trému", protože jsem kdysi četla v knížce Zasvěcení od Elisabeth Haich, jak pro některé děti může být stříhání nehtíků traumatizující. Větším děťátkům ještě chybí pohled nás dospělých založený na rozumu, díky kterému víme, že na konci prstíčků je nehet, který není citlivý. Některé děti znovu a znovu prožívají při každém stříhání nehtíčků trauma, podobně jako hrdinka zmíněné knížky. Miminka ještě zdaleka nejsou schopna takových závěrů, ale morfogenetická paměť našich buněk v sobě nese informace sahající staletí a staletí zpátky. Protože na svět se rodíme jako více či méně staré duše a přinášíme si hluboce uložené vzpomínky v nevědomí, z nichž některé představují intenzivní traumata, která se mohou při zrození s určitou mírou citlivosti postupně otvírat při intenzivních zážitcích. Toto všechno už naštěstí začíná odkrývat dnešní věda. Představte si děťátko, které s vámi tráví 9 měsíců v nejužším tělesném, citovém i duchovním spojení, obklopeno příjemným narůžověle červeným příšeřím, měkounkým a teplým bezpečím. A najednou se ocitne samo o sobě ve světě s útočícím světlem, zvuky, doteky a vůbec vnějšími podněty. Pro děťátko představuje většina podnětů, které my považujeme za zcela normální a neutrální, něco ohromujícího, s čím se musí v každém okamžiku své samostatné existence mimo maminčino bezpečné bříško vyrovnávat. Stříhání nehtíčků patří k jedné z nekonečné řady těchto tvrdých zkušeností, které je potřeba děťátku zprostředkovat s co největší jemností a láskou.
Některým dětem stříhání nehtíčků nevadí. Toto téma je určeno všem novopečeným maminkám, které svému děťátku chtějí dát první zkušenosti ve formě, která je nepoznamená, a těm, které musí při každém stříhání nehtíků s děťátkem bojovat.